MEGA překvapení ve Window gallery !KOČKA V EPOXIDU!

Přesunu pozornost k obrazu s kulečníkovým stolem, který jsem před pár okamžiky viděla přes vitrínové okno z ulice a soustředím se na jeho syté barvy. Uvědomuji si, že je to jedno z mála děl, co se mi na výstavě líbí a něčím mě oslovilo. Možná právě jeho obyčejností oproti ostatním uměleckým výtvorům jako třeba obraz připomínající rentgen mozku, které jsem díky své spontánní návštěvě galerie v Přerově mohla zatím vidět. Na Window Gallery jsem narazila náhodou, při bloumání po městě. Rozhlížela jsem se a narazila na velká okna, jak už název této galerie nasvědčuje, s obrazy a sochami za nimi.

Nejsem tu sama, ale neřekla bych, že sem za den dorazí stovky návštěvníků. Jsem teď v jedné ze dvou menších světlých místností, ve kterých jsou rozmístěny zákoutí s výtvory a přemýšlím, jaký hlubší význam by mohl ten kulečník na obrazu mít. Nic mě nenapadá, a tak to už po několikáté vzdávám se svojí neumělecky založenou duší a zaměřuji se na vedlejší sochu, pokud se to tak dá nazvat. Černá kočka je zalitá v nějakém průhledném materiálu, který nejsem schopna určit a vypadá jako by se v něm topila. Ta kočka mi připomíná vycpaná zvířata ze školní učebny biologie, kde jsou ve vitrínách vystavena podobná zvířata. Asi mám štěstí, že nejsem milovník koček a pohled na ni mě nechává chladnou, protože i přes tu vrstvu hmoty působí celkem realisticky. U přední tlapky jakoby plave bílý kapesník s pár řádky textu, ale co přesně se tam píše nepřečtu. Možná je to pár veršů z básně nebo něco podobného. Neumím si představit, proč by takové dílo někdo dělal. Co tím chtěl říct? Zjevně ale nejsem jediná zmatená, protože mladý pár, který se přidal při pozorování ke mně, se začal tiše dohadovat. "Tak to se mi nelíbí. Ta kočka si určitě nezasloužila být takhle vystavená! " protestovala slečna tiše. Její přítel takové rozhořčení zřejmě nepociťoval, protože jí odpověděl: "Vždyť to není tak strašný, mohla místo toho být zakopaná někde v hlíně." "Barbare, určitě by se jí to líbilo víc než trčet zalitá v bůhví čem," zanadávala a vrhla na něj zamračený pohled. "Mohl by to být epoxid, ten bývá takhle průhledný," podotkl a nevšímal si její nálady.

Řekla jsem si, že nebudu odposlouchávat jejich rozhovor a sjela tu podívanou posledním pohledem. Pak jsem si prošla zbytek výstavy a nic bizarnějšího něž výjev kočky v epoxidu jsem už nenašla. Těsně před odchodem jsem se ale vrátila k obrazu s kulečníkem, aby se mi na závěr trochu zlepšila nálada.

AUTOR : A.F.